Rizikové faktory vzniku dekubitů

Proleženina (dekubitus) je ohraničená oblast poškozené kůže, popř. podkožní tkáně. Vzniká v důsledku déletrvajícího působení tlaku zejména na kostní výčnělky, na kterých spočívá největší váha nemocného, např. křížová kost, patní kosti, lopatky, lokty atp. (viz obr. č. 1.). Ke vzniku dekubitu může docházet také vlivem třecích sil (např. příliš intenzivní mytí či sušení pokožky nemocného) nebo střižných sil (např. nešetrným polohováním nemocného) působících na pokožku nemocného.

Nejčastější místa výskytu dekubitů:

Proč dekubitus vzniká?

Tlak těla proti tvrdé podložce v oblasti kostních výčnělků, tření, ale i střižné síly vedou ke stlačení drobných cévek v kůži a v tkáních pod kůží. Buňky tkáně v této oblasti jsou pak nedostatečně zásobovány krví, tedy i kyslíkem a živinami, a postupně odumírají. Dekubity vznikají obvykle velmi rychle, v některých případech dokonce
během několika hodin. Některé statistiky uvádějí, že dvě třetiny všech dekubitů, vzniklých u nemocných upoutaných na lůžko, se objevují v prvních čtrnácti dnech imobility (nepohyblivosti) nemocného.

Rizikové faktory vzniku dekubitů:

Dekubitus je závažné onemocnění, na jehož vzniku se podílí celá řada dalších rizikových faktorů. Mezi nejdůležitější z nich patří:

Celkový zdravotní stav
Velmi důležitou roli hraje celkový zdravotní a psychický stav nemocného. Riziko vzniku dekubitů může zvyšovat celá řada onemocnění, např. cukrovka, cévní a neurologické choroby, špatný stav výživy, maligní onemocnění,
anémie, infekční onemocnění s vysokými teplotami atp. Také bolest, apatie, deprese a celková psychická nepohoda zvyšují riziko vzniku dekubitů.

Pohyblivost
Riziko vzniku dekubitů se zvyšuje u nemocných dlouhodobě upoutaných na lůžko nebo kolečkové křeslo či s jinak omezenou pohyblivostí. Zatímco zdravý člověk mění často a spontánně svoji polohu (vsedě i vleže) a tím zabraňuje nadměrnému působení tlaku na jednu tělesnou partii, nemocný zcela nepohyblivý nebo s pouze omezenou hybností zůstává po dlouhou dobu v jedné pozici. Tím dochází k nadměrnému zatížení určité části těla
a ke zvýšenému riziku vzniku dekubitů v důsledku působení déletrvajícího tlaku.

Věk
Riziko vzniku dekubitů se s věkem výrazně zvyšuje. Pokožka starších pacientů je přirozeně křehčí a méně prokrvená, vliv má i menší množství svalové hmoty. Pokožka i svalová tkáň tak hůře odolávají mechanickému zatížení (tlak, tření, střižné síly). 

Podkožní tkáň a svaly se navíc obtížněji vyrovnávají s nedostatkem kyslíku při nedostatečném prokrvení tkáně a hůře odolávají působení tlaku. Ve vyšším věku jsou pacienti obvykle méně mobilní, často vlivem funkčního postižení či snížené kvality smyslového vnímání. Obvykle se dlouhodobě léčí s více než jedním onemocněním. Všechny tyto skutečnosti je nutno brát v úvahu, neboť mohou zvyšovat riziko vzniku dekubitů. Dekubitus nicméně není onemocněním, které postihuje výhradně seniory. Může se vytvořit u lidí jakékoli věkové skupiny, včetně kojenců.

Vlhkost způsobená inkontinencí či nadměrným pocením
Nemocní, kteří nedokážou kontrolovat odchod moči či stolice nebo se nadměrně potí (např. v teplých dnech či v důsledku horečnatých stavů), jsou více ohroženi vznikem dekubitů. Vlhkost způsobená přítomností potu, moči a stolice, vede k zapaření pokožky a k možnému vzniku opruzenin. Kůže se stává křehkou a náchylnou k mechanickému poškození. Agresivní povaha moči a stolice může pokožku dráždit, a navíc hrozí vysoké riziko zanesení infekce z moči a stolice do porušené kůže. Infekce, zejména není-li léčena, vede k dalšímu prohlubování rány.

Výživa a hydratace
Špatný stav výživy zvyšuje riziko vzniku dekubitů hned z několika důvodů. V důsledku ztráty tělesné váhy a úbytku podkožního tuku více vystupují kostní výčnělky. V oblasti kostních výčnělků, které jsou ve styku s pevnou podložkou (lůžko, židle atp.), se zvyšuje působení tlaku na kůži a podkožní tkáně. Špatný stav výživy může vést dále k otoku tkáně, a tak snižovat prokrvení v postižené oblasti. V neposlední řadě může mít špatný stav výživy za následek úbytek svalů, a tím i sníženou pohyblivost nemocného. Nemocný pak setrvává po dlouhou dobu
v jedné poloze, protože sám není schopen svou pozici měnit buď vůbec, nebo jen s obtížemi. Všechny výše uvedené skutečnosti zvyšují riziko vzniku dekubitů. Nedostatečný příjem stravy a tekutin snižuje dále toleranci kůže a podkožních tkání k mechanickému zatížení a zvyšuje tak riziko vzniku dekubitů.